Fénix

Včera v 16:40 | Circle
Ačkoliv bych řekla, že letošní Fénix byl nejlepší fesťák, co jsem kdy zažila, stejně si z něj moc nepamatuji. No jo, byla jsem trochu vyjetá, ale i tak můžu potvrdit, že až na pár schýziček z darkpsytrance, jsem měla celou dobu dobrou náladu.

Ve čtvrtek jsme se sešli s kámošema na pivku. Mělo to být jen takové nevinné posezení, nakonec jsme skončili opilí v parku s bongem a ve dvě jsme se táhli z traubky - bez koruny. Utratit tisícovku za jeden večer - to už se mi dlooouho nestalo.

Další den jsem měla naštěstí dovolenou, i když jsem ji mít vůbec nemusela (mělo se jet ráno). Bylo mi docela špatně. Udělala jsem tuňákový salát s vejci, nachystala svačinku do auta a ve čtyři se jelo. Cesta byla příjemná - jeli jsme v úžasném autě. Osobně mám radši terénnější vozidla a motorky, ale sporťákem taky nepohrdnu. Celou cestu jsme si o něčem povídali a nemuseli být ani zhulení, abychom si jízdu užili.

Jak jsme dojeli, V. musel jít okamžitě hrát (dojeli jsme v 19:30 a on měl začít ve 20:00). Tak jsem s pomocí našeho řidiče postavila stan a šla se podívat na V. Tam už byli K. s P. Ubalili jsme brčko a jak V. dohrál, sedli jsme si na zem v chilloutu a povídali si. Pořád jsem zvažovala, jestli si něco nedát, ale nakonec jsem zůstala jen u hulení a piva.

Pak jsme šli na stage. Tam už mě začala honit mlsná. V ten moment A. vytáhla dýlerák "Chcetě taky? Mám tu ešče polku.". Pak jsme zjistili, od koho to je a vzali jsme si celý. Že si dáme kadý čtvrtku a druhou půlku si dáme později. Tak jsme tancovali a tancovali, dokud nezačalo svítat a všichni nezačali zívat.

Tak V. vytáhl pytlík s dvouletým MDMA. Všechny jsme varovali, ale mlsné jazýčky si nedaly říct. Všichni jsme si dali jen tak na malíček, ale L. řekl, že chce ještě. Tak jsme mu dali celý pytlík k vylízání. No co, on nám dal tripa, my mu emko. Tipická hipízácká sounáležitost.

Od té chvíle se vše rozjasnilo a všichni kámoši, co jsme tam tak tancovali, jsme se objímali, pusinkovali a všichni jsme byli strašně rádi, že jsme tam spolu. Nějakým způsobem se tam objevil duhový větrník, který jsem zabodla do země a my všichni kolem něj nadšeně tancovali.

Po nějaké době jsme šli spát. Docela úspěšně. V. pak šel na stage a já si ještě chvilku zdřímla. Došla jsem, najedli jsme se a šli zase tancovat. Pak jsme si sedli do čajovny, kde jsme měli mít za několik momentů službu. Na ni jsme si dali dalšího tripa a náramně si to tam užívali. Já jsem se starala o umývání nádobí, V. o "vodní hospodářství" (filtrace a vaření vody). Dařilo se nám, i v konverzaci. Navzdory překvapivě silnému účinku LSD jsme byli schopní komunikovat a hlavně lidi bavit. A taky jsme se lidmi bavili. To víte, když před váma jsou tři skupinky lidí, kteří fascinovaně hladí takovoutu třepotavou barevnou lampičku, kdy se z nich postupně pár lidí odpojí a dojdou k vám s tím, že mají strašně super věc a vytáhnou provázek. Jojo, na tripu je provázek super, ale teď si to představte za střízliva.

Po čajce jsme šli zase spát. Tentokrát neúspěšně. Za námi totiž stanovali lidé, které jsem fakt nechápala. Dojeli na psytrance fesťák, utratili 600 za lístky a celou dobu sedí v autě a poslouchají psytrance. Hlavně to by ani tak nevadilo, ale lidi jsou obvykle co nejvíc dozadu jen, aby se vyhnuli hudbě ze stage a nějací pitomci mu do ucha duní z auta.

Vzbudili jsme se a šli zase na stage. Tanec už byl spíš jen setrvačný. Nohy takový nápor zkrátka nedávají. I na ostatních byla únava dostatečně znát. Pak jsem došla k čajovně a SAMA OD SEBE se zeptala, jestli s něčím nechtějí pomoct. A pak jsem SAMA šla a zeptala se na instrukce člověka, kterého jsem poznala před 12 hodinama. Velký pokrok v osobním rozvoji. Rozmotala jsem výplety, pomohla smotat koberce a složit jurtu. Když jsem viděla na zemi odpadek, či vajgl, vzala jsem ho a hodila do koše.

A pak...už jsme jeli. Doma jsme si potáhli dva prdy z brka a usnuli, jako koťata. Jen jsme nezavřeli Dory, takže jsme se díky její mazlivosti moc nevyspali. Nic, není vše dokonalé.


 

Zneužití důvěry

Středa v 14:24 | Circle
O víkendu jsem po dlouhé době byla na psytrancovém festivalu. Hodně jsem si ho užila, byl to snad nejlepší fesťák, na kterém jsem byla. Překonala jsem strach z lidí a byla schopná se sama zeptat na práci a ostatní mě pochválili. Mám ráda toto společenství. Je založeno na důvěře a přátelství i s lidmi, které jste v životě neviděli.

Jenže hned první den nám bylo oznámeno, ať si drahé věci strčíme ke kámošovi do auta, protože už se pár věcí z campu ztratilo. Byla jsem rozčílená. Jak může někdo zneužít důvěru lidí, kteří ani nepředpokládají, že by mezi nimi mohl být takový hajzlík, aby okrádal hipíky, kteří sami moc nemají.

Zloději se ale našli. Poznala je kuchařka. Tak si je orgnizátoři vzali ke vstupu a začali je mlátit a mlátili je tak dlouho, dokud nepřijedou policajti. Ti sami řekli, že je to v pořádku, že oni by to udělat nemohli a rozhodně toho neukradli tolik, aby skončili za mřížema, takže poučení pro ně nulové.

Osobně násilí neschvaluji za žádných okolností. Jenže toto je jedna z výjimek, kdy násilníkovi tleskám. Nejde mi tak ani o tu krádež, ale o zneužití důvěry v celé psytrancové společenství. Když vám někdo ukradne kabelku na diskotéce, tak pokrčím rameny a řeknu, že si ji slečna měla víc hlídat. U diskoték totiž nejde o společenství, které i navzájem pomáhá. Jde o prachy a "zasunutí".

Tento festival mi dokázal, jak úžasní lidé kolem psytrancu jsou. Je totiž možné jet na psytrancovou párty abolutně bez peněz a stejně si párty užít, tak, jak chcete. Stačí tam jet o týden dřív a pomáhat. Lidé už vám sami jídlo nabídnou, i trávu, i chlast, potažmo i drogy. Těmto lidem totiž o peníze nejde. Párty pořádají z vlastních peněz a pokud se jim investice vrátí, tak příští párty bude ještě lepší. Dělá se to pro lidi. Pro zábavu. Pro soudržnost.

A právě proto dochází k lynčování čorkařů. Takoví lide na psytrance nepatří.

(jo a ještě lidé, kteří dojedou na psytrance do campu a celou dobu poslouchají psytrance v autě...a ani jim to není blbý)

Proč být za každou cenu normální?

9. května 2017 v 14:07 | Circle

V neděli jsme byli s V. na obědě a od vedlejšího stolu zaslechnu: "Víš, ona je magor. Neustále mění názory. Víš, co si myslím - normální je jen ten, kdo nemění názor.". V tu chvíli jsem nevěděla, co bych na to řekla a donutilo mě to k zamyšlení, kde je opravdu ta hranice normálnosti a dospěla jsem k závěru, že normálnost neexistuje.

Za komunistů každý, kdo vynikal, byl nenormální, pobuřující a já nevím, co všechno ještě. Takoví lidé neměli moc vizí do budoucna, protože režim je tvrdě trestal za skutečnost, že vyčnívají. A pozůstatky této buzerace vidíme i dnes.

A právě proto se říká, že je něco normální, nebo nenormální. Je to pouze archaismus, nic jiného.

Osobně jsem toho názoru, že normální znamená být svůj, i když v očích ostatních jsme nenormální. Aby ne. Podle mého je normální kývat hlavou do rytmu a pohybovat rty do textu písničky. Podle mého je normální dát si na sebe tři sukně. Podle mého je normální mít různobarevné vlasy. Podle mého je normální hulit, chlastat a občas se sjíždět.
Nenormální mi připadá "být trendy". Nenormální mi připadá dělat všechno tak, jak se od vás čeká. Nenormální mi připadá zbytečně lpět na svém názoru, aniž bychom se na něj podívali kriticky. Připadá mi nenormální, když si na sebe někdo dá věc, kterou vídám na ulici tak desetkrát za den (parka!!!).

A teď mi řekněte - proč vůbec posuzujeme, co normální je a co není? Ulehčuje nám to snad život? Někomu možná - cítí se být lépe zařaditelný. Jenže já osobně se nechci cítit zařaditelná, protože pak bych se cítila jako kopie a nic jiného.

Jsem ráda taková, jaká jsem. Občas vyhrocená, občas přehnaně veselá, občas někoho pokoušu (ale teď už jen po vyzvání :)), občas si povídám se svou kočkou, občas mluvím neznámým jazykem ("Žublarbunk i kruvtrabluňk."), občas se nechám unést na vlně fantazie tak daleko, že občas už netuším, kde je realita...občas...často.:)

Ovšem co opravdu nemám ráda, tak jsou lidé, kteří o sobě říkají, že jsou sví a přitom jsou jen kopií. A právě proto přikládám překlad jedné z mých oblíbených písní.

 


Principielně nudný článek

7. května 2017 v 9:58 | Circle
"Ty jsi zajímavá.", "Obdivuju tě za to, jak jsi originální.", "Máš zajímavý pohled na svět.", "Děláš samé zajímavé věci."...tyhle a další věty jsem v životě slyšela snad milionkrát a abych pravdu řekla, vždycky mě naštvaly víc, než cokoliv jiného. Sama se totiž nijak originální, nebo zajímavá necítím. Potkala jsem nesčetně moc lidí, co jsou zajímavější, nebo originálnější, než já. Vlastně...už je mi všechno tak nějak jedno.

Neříkám, že jsem flegmatik...jenom to ne. Spíš mám v piči natolik moc, že už je mi úplně jedno, jak vypadám, co dělám a co můžu přinést světu. Zkrátka a dobře - už nemám náladu každého přesvědčovat, že se chová jako čurák. Už nemám náladu neustále někomu vysvětlovat, že se mi o některých věcech bavit nechce. Už nemám náladu na konflikty a hádky obecně.

Zaujala jsem takový přístup k životu, že odmítám někoho srát a když někdo sere mě, tak raději odejdu, než abych se rozčilovala. Na to se mám moc ráda. Už mě nebaví si na něco hrát, jen abych druhému dokázala, že za něco stojím. V životě jsem toho moc nedokázala, ale zároveň jsem toho dokázala stokrát víc, než hodně lidí v mém věku.

Opravdu nechci spasit celý svět, protože svět o to nestojí. Asi jsem rezignovala na lidskou inteligenci a solidaritu, která stejně neexituje. Rezignovala jsem na čistou dobrotu lidské duše. Absolutně a bezvýhradně dobrý člověk není nikdo. A pokud ano, tak všechny ostatní jenom sere, protože víc než člověk, tak se chová jako robot. Jde jen se snažit, aby naše chování ubližovalo co nejmenšímu množství lidí. A to je všechno, co pro svět můžeme udělat.

Už fakt mrdám na to, abych někomu vysvětlovala, jak se má ke druhému chovat. Já na to nemám. Nejsem z lidí, kteří by mohli někoho ovlivňovat a když už, tak spíš v tom negativním slova smyslu. Zkrátka mám své názory a je mi jedno, jestli je ten druhý sdílí, nebo ne. Fakt je mi to úplně jedno. Jako úplně. Nehodlám nikoho přesvdčovat o své pravdě a ani nechci, aby mě někdo přesvědčoval. "Ale já tě nechci obrátit na svou stranu, já ti to jen chci vysvětlit." - v překladu: "Rozhodně ti nepotvrdím tvé tvrzení, že bych tě chtěl převědčovat, ale je to tak, protože neunesu, že by někdo měl jiný názor, než já.".

Včera jsem byla na skvělém divadelním představení - Kabaret u Vrtaného kolena. Představení o penězích a jak moc daleko jsou lidé ochotní zajít, jen aby byli bohatí. Byla tam jedna hláška, kterou si chci zapamatovat: "Vy se hádáte z principu, já se hádám, protože se nudím.". A ano, nikdy jsem se nehádala úplně z principu, hádala jsem se, protože jsem se nudila. Vždycky mi bylo jedno, co si kdo myslí, ale lidem kolem mě nikdy nebylo jedno, co si myslím já.

Žij a nech žít.

Další články


Kam dál