Prosinec 2013

Téma týdne na míru

17. prosince 2013 v 17:30 | Circle
Hear the bassline!

Téma týdne: vztahy. To mi vpíchni oko! Těch vztahů, co jsem si prodělala, těch jednorázovek, co jsem obskočila. Číslo "zneuctěných" chlapců? 26, možná 27 a je mi jasné, že čím budu zoufalejší, tím bude číslo vyšší a nakonec si oslavím první stovku.

Pořádných vztahů jsem si zažila dost. Hlavně ten jednoroční, ale to bylo s ubohým a přecitlivělým punkáčem, bylo to ovšem krásné otevření očí - rozejít se hned, jak vás to poprvé napadne. Hlavně žádné "Nebudu se s ním rozcházet před narozeninami.", radši dřív, než později. Nakonec se z původní lásky, či zalíbení, stane nenávist.

Co chci teď? Jen upřímný sex. Bez žádného předstírání nevinnosti. Jsem děvka a pokud mne chlap nebere takovou, jaká jsem, tak se s ním radši rozloučím. Nehodlám si hrát na neviňátko, taková já nejsem.

I like my coffee black, just like my metal

17. prosince 2013 v 15:38 | Circle
Neuvěřitelně sexy Noel Fielding v neuvěřitelně sexy písničce.

Mám domluvené "rande na slepo". Je to spíš taková seznamovací akce mezi dvěma sadomaso lidmi. Co z toho vznikne? Nevím. Možná se mi ani nebude líbit. Nebo já jemu. Jsem docela zvědavá, jak to dopadne.

Mám chuť na nějakou blbost. Opít se, zhulit se...jo vlastně, dnes bude na bytě párty. Spolubydlící má narozeniny a bude se oslavovat příjezd našeho kamaráda z Německa. To budu zas vypadat.

A dál? Už nic. Možná tak skutečnost, že se mi nechce dělat absolutně nic jinýho, než chlastat a hulit. Trochu katastrofa.

Každopádně zítra si budu domlouvat schůzu s psychologem. Trpím derealizací, což není nic moc vážného, ale po sedmi letech bych už to mohla řešit jinak, než to řeším (utopení se sama v sobě, zatímco páím jedno brko za druhým).

Prašť jak uhoď

17. prosince 2013 v 4:20 | Circle
Záměr to asi nebyl, ale tato písnička je podivným způsobem dost sexy.

Měla bych se stydět? Obyčejné porno mne nebaví. Žena musí křičet, jak to dělávám já. Užívám si každého okamžiku, pokud stojí za to. Teď chci zkusit něco úplně jiného, něco tvrdšího. Chce to lana, proutky a důtky. Jsem divná?

Asi trochu jo. Láká mne představa, jak se mi muž zakousne o ramene, u toho pořáně plácat po zadku a nakonec mi ho tam vrazí.

Pan D. dnes nedojel. Mám o něj docela strach.

We're all stories in the end...just make it a good one

16. prosince 2013 v 2:51 | Circle
Lehni si a prožij si ten orgasmus.

Je fakt, že mé historky jsou vcelku zajímavé, rozhodně budu mít v důchodě na co vzpomínat. Na ty s panem D. asi nejraději. Je to asi nejzvláštnější chlap z celého mého a docela krátkého života. Je nádherný...no vlastně ani moc ne, on je prostě naprosto jiný. Má skvělé tělo a husté havraní vlasy. Vypadá trochu jako Jim Morrison.

Skládá básně a skvěle šuká. Je tvrdý a na nic si nehraje. Rád experimentuje, jako třeba když jedné letní noci mne přehnul přes parapet okna a nutil mě dívat se na procházející lidi, zatímco do mne zezadu bušil. "My vás vidíme, ale vám to asi nevadí." prohlásila slečna na ulici a já se jen blaženě usmívala a spokojeně vzdychala.

Připadá mi, že bychom tvořili skvělý pár a vždy, když jsme spolu, je nám dobře, ale asi si nejsme souzeni. Známe se od ob růžových vlasů - asi dva a půl roku zpět. O tři vztahy, dva pseudovztahy a tucty ztracených přátelství zpátky. Všechno mi moc přál. Možná že čeká, až mu panu do náruče a já možná čekám, až se zvedne ze země. A možná mi půjde za svědka na svatbě. Bude tam předčítat své básně a já se s ním jednou za čas vyspím...protože jsem taková.

Ale spíš skončím tak, jak teď poslední dobu tvrdím. Znáte staré panny s kočkama? Na pannu je v mém případě dost pozdě a kočky už jsou moc zoufalý. Já budu stará děvka s gepardama.

Česká schizofrenie

15. prosince 2013 v 23:57 | Circle
Zajímalo by mne, co bylo podnětem ke složení této písničky.

Osobně nejsem moc hrdá na to, že jsem z Česka. Kamkoliv dojdu, tam si o nás myslí to nejhorší a já jim to ani nemůžu pořádně vymluvit. Největší srandu mají z našeho prezidenta. Je to docela trapas, když se vás lidé ptají, proč jste si zvolili takového ochlastu a vy jen můžete říct "Protože jsme národ alkoholiků.".

Zároveň jsem ráda, že můžu žít v zemi, kde se nemusím bát, že za jednoho jointa půjdu sedět, kde si můžu vesměs dovolit cokoliv a není z toho nic, co by stálo za zmínku. Ceny jsou nízké, práce je pro některé lidi dost a tak dále.

Ono všechno má své pro a proti. Záleží jen na nás, jak se k tomu postavíme. Já se k Česku obracím zády, ale vzápětí se otočím a řeknu si "Všude dobře, doma nejlíp.". Zaklepu červenými střevíci, sednu si o houpacího křesla a vykouřím si minimálně pět jointů, aby se neřeklo.

Can you feel my heart?

15. prosince 2013 v 19:33 | Circle
Can you hear the silence?
Can you see the dark?
Can you fix the broken?
Can you feel my heart?

Vodka s energeťákem, finský bong, brko...napsal, teda odepsal. Vlastně on si chtěl přečíst mou báseň. A prý mě chápe trochu víc. A prý ho to mrzí. Omlouvá se. Mám z toho dobrý pocit. Karma? Asi.

Jsem docela nadržená. S kým bych se mohla vyspat? Chci jich hodně. Děvka-období zase začíná. Mám chuť někoho vykouřit...jsem fakt děvka. Odporný? Skvělý? Co já vím?

Kurnik. Zase se v tom utápím. Dala bych si absinth...Opaline, nebo Valcyrii. S ledovou vodou, brkem, pivem a tvarůžkovým chlebem. Takhle vypadá můj oblíbený večer.

Inzerát

15. prosince 2013 v 14:21 | Circle
Aneb když na emařskou muziku není nálada.

Seznamování po internetu mi nijak extra nevyhovuje a radši dávám přednost osobnímu kontaktu, jenže jak v normálním životě najít stejného úchyláka, jako jsem já? Jsem tak trochu masochista se vším všudy. Jak najít dominantního muže, co se nebude omlouvat za každé ublížení?

Jsem zvědavá, jestli mi někdo odpoví. Trochu se bojím, že se mi nebude líbit a budu ho muset odmítnout. A co když se nebudu líbit já? Jsem ochotná dělat docela šílené věci od "pouhého" přiškrcení až po práci se skalpelem. Já vím, ono to není všem moc příjemné, proto si musím najít někoho, kdo mne bude ovládat a praktikovat tyto věci se mnou.

Důvod, proč se mi tyto věci líbí je docela jednoduchý. Zažila jsem dost sexu. Dobrého, špatného, ale ten perfektní byl vždy provázen bolestí. Jeden pán si odemě dokonce odnesl škrábance, po kterých mu zůstaly jizvy ještě dobré tři měsíce. Za trest mě potom připoutal k topení a nenechal mě doškat se toho, kvůli čemu to všechno děláme. A já křičela...

Sex mám ráda. Jsem divná a úchylná. No a co?

A důvod?

14. prosince 2013 v 21:02 | Circle
Je super, že i popový vály můžou znít hezky.

Jak je to dlouho, co jsem žádný blog neměla? Už ani nevím. Naposledy to byl jeden, kam jsem házela různé kraviny, co mi vypadly z hlavy, ale nebylo to nic jiného než depresivní žvásty. Je fakt, že tady to nebude o nic jiné. Většinou si zakládám blogy, když mi není nejlíp a potřebuju se z toho vykecat.

Teď si zakládám blog ze dvou důvodů:
  1. Rozešel se se mnou kluk
  2. Potřebuji se trochu rozepsat
Ale o tom napíšu jindy. Možná nikdy. Ono je to jedno. Účelem tohoto článku trochu představit sama sebe.

Jsem holka. Jsem v prváku na výšce. Žiju si na bytě. Mám dva potkany. Každý rok mám jinou barvu vlasů, od hnědé, přes duhovou a růžovou až po zrzavou. Takový obecný souhrn - věci, které řeknete na prvním rande.

A co na druhém? Jsem tak trochu magor a šílenec. Oblékám se jako utečenec z jedličkova ústavu a moc mě to baví. Jsem tak trochu barevný emo děcko s nádechem normálnosti.

A na třetím rande bych řekla, že jsem trochu psychicky v prdeli. No, takové věci hned tak neříkám, ale k tomuto příkladu se to docela hodí. Za chvíli budu mít schůzky s psychologem, třeba mě bue schopný vyřešit a nebo ho dostanu do blázince...stejně tam všichni jednou skončíme.

Nepředpokládám, že toto bude nejnavštěvovanější blog na světě, ale potřebuji skladiště svých dementních myšlenek. Chci toho tolik?

Ádijos koťátka