Duben 2014

O piči

20. dubna 2014 v 0:15 | Circle
Sedím si, poslouchám ČRo JAZZ a je mi...na hovno.

Všechno tak nějak vychází a zároveň se to všechno krásně dosralo. Připadá mi, jakoby se mi snažil vesmír říct "Buď budeš mít ráda svou práci a mít přítele, nebo budeš mít kolem sebe strašně moc přátel.". Stačí si jen vybrat.

Co se stalo? Vlastně ani nic. Nemám si na co stěžovat. Novej chlap, parádní práce a prachy už se začínaj hrnout. Jen ti přátelé na mě serou.

"Proč mi lidi píšou, že jedu zítra k tobě?" milovaná kamarádka to o nás samosebou musela vyslepičit svojí stejně slepičí sestře. Nejhorší na tom je, že jsem jí o tom ani neřekla. Drby jsou o piči.

Jaká je pravděpodobnost, že třem lidem jedoucí ze dvou různých míst, ujede poslední spoj dle jejich slov "rovnou před nosem"? Jedna ku "výmluvyjakpolibmiprdel". Že já se na to někdy nevyseru. Nejhorší na tom je, že se tu jak kráva mrdám s jello-shots, kterých teď mám plnou prdel a ožírat se v samotě se mi vůbec nechce.

Tak si poslouchám jazz a pokuřuji si brčínko. Don't worry, be...satisfied?

All tomorrow's parties

5. dubna 2014 v 17:53 | Circle
Lehnout si s jointem a někým moc sympatickým do postele a jen tak poslouchat Velvety...

Mám novou práci. Šéf je boží, peníze budou taky boží a prakticky tam ani nic moc dělat nebudu. A když už, tak to jsou věci, které mi vůbec nevadí. Aneb tu přichází Circle - asistentka regionálního ředitele. Zní to kurva sexy...

Včera byla celodenní zkouška s divadlem. Mám tam hlavní roli komisařky evropské unie s francouzským přízvukem a zpívajíc 4 písničky. Hraje tam s námi jeden moc pěkný a charismatický chlapec (A.). Rozený herec, vychytává si to.

Po zkoušce jsme si vyšli v šesti divadelnických lidech do hospody na pivko. Pohodička, huleníčko...povídání si o blbostech a pak vaporizér v jiné hospůdce. Měli jsme asi tři pytle, možná víc, co já vím...dali jsme si k tomu absintha a pivo. A byli jsme vysmátí. A to jako dost. Připomínalo mi to ty stavy, kdy jsem se zhulovala poprvé. I A. říkal, že je to dost zvláštní, že se tam řehtáme. Ani nevím, čemu jsme se tak smáli, ale bylo to skvělé.

Nabrali jsme spolubydlícího od S. (naše režisérka) a šli ke mně na byt. Zoufalost...nebyl chlast! Chvíli jsme teda pobyli u nás a podívali se, jak byla S. v Bludišti. No srandičky. Všichni už odešli, ale A. řekl, že je moc unavený na to, aby měl někam jít (nebyl ani náhodou), tak zůstal u nás.

Chvíli jsme si povídali, pak se zadívali dlouze do očí a začal se líbat...no a ruka dala ruku a už jsme byli v sobě. Evidentně umím skvěle kouřit a on to s prsty taky umí. Jen škoda, že to nemá rád tvrdě, ale já si ho vychovám.

V pondělí si to zopakujem. Jen škoda, že je z daleka a u nás se skoro vůbec nevyskytuje. No co, aspoň budu mít důvod jezdit do našeho hlavního města.