Květen 2015

jsemlínánavymýšlenínadpisu

10. května 2015 v 22:48 | Circle
Mám ten film moc ráda a Scott vypadá jako ten můj pitomec.

Jsem v mé rodné vsi a už od rána mám asi chřipku, nebo podobnej humus podpořenou nějakým tím ranním bongem (možná třema). Je pěkně nahovno, že jak má sestra děcko, tak se všechno motá jen kolem malýho. A bývá tu častěji, než já. A naši se diví proč. To ještě nikomu nedošlo, že já prostě nejsem člověk na děcka? Že by mi do péče neměl nikdy nikdo svěřit něco, co má pod deset let? Naštěstí nikdo po mě nechce, abych ho přebalovala a starala se o něj nějakou delší dobu. A i mlej pochopil, že teta není na hraní, že si mě má najít až ve chvíli, kdy se bude chtít dívat na zakázaný filmy a ožrat se jako prase.

Ale stejně se těším, až budu máma. Nejraději bych byla, kdyby ty první dva roky, ho měl někdo jinej, kdybych já mohla chodit do práce a manžel by byl na mateřské, jinak bych toho haranta musela zabít.

"Kočičko, nechceš otehotnět?" "Co?" "Mám chuť na pečený děcko." "Mm, to bych si taky dala, ale to musíš 9 měsíců počkat." "To upečem už v pátým měsíci, to už bude dobře naložený."

Máme s L. trochu zvláštní smysl pro humor.

Chybí mi L. a můj bong. VŽDYCKY si ty krávo říkáš, že ho máš vzít a nakonec nevezmeš a pak tu křepčíš a hledáš cokoliv, z čeho by se dal udělat bong. Jsem prase a brka už mi nejedou. Skla jsou nechutný, pajrexy taky...vlastně všechno, kromě bongu. Přervanýho bongu s tabákem. Přehulit se, odpadnout a být v cajku. Je to ale piplačka tady v rodné vsi. Člověk musí hulit z okna, ideálně někde venku, já ale nejraději hulím v posteli. Vlastně všechno nejraději dělám v posteli. Pořád jen ležím a hulím a ležím a hulím a ležím a hulím. Trochu stereotyp už. Ale už jsem začala chodit ven, to je první vlaštovka. Nová naděje a takový pičoviny.

Fakt se tu nudím...

Schoulit se do klubíčka a brečet

6. května 2015 v 0:05 | Circle
Pořád a neustále a dokola. Proč já se nikdy nenaučila programovat? Teď bych mohla být hacker.

Já se trochu nechápu. Jsem extrémně společenský a ukecaný člověk, ale z toho baráku prostě nevylezu. Hledám si sebemenší důvod, abych nemusela jít do hospody, stejně tak jako před rokem jsem hledala jakýkoliv důvod tam jít. A není to jen o hospodách, ale o celkové komunikaci s lidma. Já s nimi vlastně ani nechci mluvit, nějak není o čem. A když už je o čem, tak se to nikomu v dané situaci nechce řešit.

Teď v sobotu jsem byla na Dubioze a užila jsem si ten pocit skákat mezi lidma, povídat si o kravinách s neznámým člověkem, ale chtěla jsem zdrhnout...co nejdřív. Moc lidí, moc situací a málo témat k hovoru. V hospodě jsem nebyla už hodně dlouho a já ani nevím co se mohlo tak moc změnit, je to jen tím, že jsem líná? Že nemám chuť na pivo, nebo jen nemám chuť na hospodský tlachání?

Proč ta socializce není trochu jednodušší? Už jen to seznámení se s člověkem:
1) Musíš zjistit jméno, bez jména to nejde (a stejně ho do pěti sekund zapomenu).
2) Musíš se ptát, nebo se aspoň trochu zajímat o toho druhého (pardon, ale většinou tě stejně vůbec neposlouchám, pokud to není něco, co by mě mělo zajímat).
3) Musím udržet konverzaci v chodu (a to se opravdu nedá, pokud se zrovna nedíváte na stejný seriál, nebo nechcete nadávat na stejný ptákoviny).

Tohle jsou jen tři stupidní kroky a já mám problém úplně se všema. Ono by to nebylo tak hrozný, kdyby se mě všichni chlapi nesnažili nějakým způsobem sbalit (což je víc, než otravné a ještě otravnější je, že jsem takový narcis, že si to pak myslím o všech) a s ženskýma...no mám s nima určitý problém, já ani nevím jaký, ale nějak mi ten estrogen nesedí. A ty holky, co jsou ještě nějak normální, mi teď příjdou jako neuvěřitelná hrozba pro můj vztah. Jo, jsem docel majetnická...chudák L. A ani to není o vztahu, ale když jsem ve skupině jediná holka, je to super, ale jakmile jsou dvě? Nelze nic. Možná tak soupeřit o slovo a na to já fakt nemám. Holky jou totiž potvory, co potřebují být středem pozornosti, nebo aspoň já jsem taková, tak mě pěkně sere, když nějaká jsemvelkánovinářkaaažvyrostuvezmusibohatýhochlapa mi leze do zelí.

Průser na tom všem je, že jsem díky "rozchodu" se Z. pozměnila svoje priority, co se lidí týče. Už mrdám na neustálý hledání skvělých kamarádů, kamarádi vás stejně dřív, nebo později podrazí. Bohatě mi stačí to moje pako a pár náhodných známých. I když...nebylo to moje každodenní večírkování trochu lepší? Já ani nevím, nicméně teď, když někam jdu, stejně chci jít co nejdřív domů. Už mě ani nebaví ti stejní lidé a naopak mě začali bavit ti, se kterýma jsem se dřív bavívala. Banda zhulenců, magorů a debilů. Vlastně s takovýma se teď stýkám, ale všichni jsou starší a rozumnější a já si připadám, jako malý děcko, co se náhodou ocitlo u dospěláckého stolu.

Fakt to všechno bývalo lepší. Teď už je to jen soutěž o to, kdo je nejvíc originální a nezávislý, nebo kdo je nejúspěšnější/nejuchlstanější...prostě pořád nějaký závod o to, kdo je nejlepší. Potkáš spolužáky ze střední a jakoby lusknutím prstu se snažíš udělat ze svojí pseudoškoly světový zázrak. A není to ani tak o chvástání, ale o tom, jak se na tebe lidi dívají a já opravdu nenávidím ten pohled "Já to říkal.". A ne, moc to nejde si jen tak říct "Seru na lidi.", protože na ně nikdy srát nebudu a pořád se budu dívat, jak se na mě dívají a všechno budu dělat tak, aby si nakonec řekni "Ty vole, to je ženská!". Prostě zpičenej zkurvenej narcis. Namyšlená husa, co si myslí, že tou svou lenorou něco dokáže.

Jo a jen tak mimochodem, po mém minulém článku L. došel, zfetlej jak prase z mixu všeho, co se dá tady sehnat, trocha hádky, trocha spaní. Ve zkratce - vychcal se mi do pokoje, absolutně nechápal, že se tam vychcal a proč po něm chci, aby se osprchoval, hysterie, křik, jdidoprdele, prásknutí dveřma a moje ruka zůstala ve skleněné tabulce. Jekot, vřískot, panika...spolubydla se probudil, umyl mi rány, uklidnili jsme se všichni, smáli se a pohoda. Já si dala nějaký ten bong, LSD a byla jsem spokojená. Hlavně když mi tu ruku zašívali. Kaleidoskopy před očima a v ruce celkem 17 stehů. Už je to 10 dní, stehy jsem si vytáhla sama a asi...pohoda? Nicméně po tomto L. miluji ještě víc, i když celý tento epos asi neumí pochopit.