Jsemjakovítrkterejsfouknepírkozetvejchdlaní

17. září 2015 v 20:44 | Circle
Už když jsem byla malá, tak jsem ji uměla nazpaměť.

Taková trochu krize osobnosti, nějak nevím, co mě baví, kam jít, jací lidi mě baví, prostě a jednoduše nevím, co mám dělat. Kdybych měla psa, jdu s ním ven...asi brzo bude. Jenže takhle nemám moc důvod. Do hospody se mi nechce. Pořád ty stejný kecy, pořád to stejné dokola. Chlast už mě moc nebaví a drogy není radno užívat tak často, jak to dělám...i když asi to vyjde nastejno.

Proč o těch drogách pořád mluvím? Asi protože mám z toho všeho takový špatný pocit? Špatný pocit, o který se moc ráda opírám, když si chci hrát na hodnou holku. Co si to už konečně přiznat, že hodná holka ze mě nikdy nebude? Co už si konečně přiznat, že určitě nechcípnu na houpacím křesle ve věku devadesáti let se třemi vnoučaty na krku? Co u si konečně přiznat, že se nemusím stydět, že se nemusím bát, stejně nikyd nebudu větší hovado, než větina lidí, kteří se kolem mě vyskytují. Co už si konečně přiznat, že skrytě (nebo možná docela otevřeně) nenávidím život, který mi rodičové vnukli, že je v pořádku? Co kdybych ze sebe konečně udělala člověka, jakým chci být? To bych nemohla utrácet prachy trávu (tak nějak mi vychází, že s milým vyhulíme 15-20 gramů za týden) a pizzu. Asi bych mohla zase začít chlastat a nauičit se nežrat jako prase. Už tak i vypadám.

Fakšit, už zas začínají tyto jsemstrašnětlustá kecy. Boha jeho, jsem vychrtlá jak prase, jen žeru jako prase, tak jako prase vypadám (ou gáád, poser se z jednoho špeku). Co mi to tak vadí? Asi se mi líbily vystouplý žebra a ta lebka se nádherně rýsující na obličeji...proboha, vždyť mi šly vidět i okraje spánků. Docela děsivá/nádherná vzpomínka na moje anorektický tělo.

Chtělo by to...asi novej vzhled blogu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama