Leden 2016

Deprese jak sviň

16. ledna 2016 v 3:16 | Circle
Ještě tehdy, když V. chodil k nám na byt a já byla zavřená v pokoji a hrála Hearthstone. Tuhle vždycky zpívali s bývalým...asi už vím proč no.

Takže se stěhuju. Zase. Po deváté. Teď jsem to počítala a chtěla jsem tu výpočetní úvahu i rozepsat, jenže všechna místa, kde jsem bydlela, nazývám podle lokalit...a sorry, o stalkery nestojím (jako ale pokud mě sleduješ, tak dej vědět, jsem dost paranoidní, tak to klidně dělej dál, ale jen ať o tom vím. A boží by bylo, kdybych se to dovědla aspoň od toho člověka, co to řeší. Ne, dověděla jsem se to od kámošky, která se čirou náhodou objevila s ním na pivu. A pak od bývalého, ale nic od něj.

To mi trochu nedochází, proč lidi řeší sračky s ostatníma, místo toho, aby je vyřešili s tím člověkem, o kterého se jedná. Já teda pokud to dělám, tak jsou to aspoň věci, co ten člověk buď o sobě ví, nebo je úplně jedno, jestli bych to řekla, nebo ne...prostě nedrbu...alespoň se o to snažím. Jenže takhle? Všechno jsem se dověděla skrz jiné lidi...teda skrz bývalého, který mi tyto řeči vždycky dal pěkně sežrat. Takže pak jsem neměla ani chuť nic řešit, protože kdykoliv mi někdo něco vyčte způsobem, který se mi nelíbí, stáhnu se do sebe a mám chuť nevylézt. Takže zakrýt si hlavu pod peřinu a zůstat tak čtyři dny.

Nejhorší na tom je, že ze sebe dělám totální chudinku a je mi jasné, že všechny okolo ty moje depky musí pekelně srát. Když ono by neublížilo semtam na ten pokoj zaklepat a zeptat se "Je všechno v pohodě?" místo řešení těchto hoven nad pivem...ne se mnou. Co já bych řekla? "Ne, není. Jsem prostě v piči." A to by bylo asi všechno, protože nikdo nikdy nechce řešit cizí sračky...ono by semtam ale neuškodilo poslechnout si, co si ten člověk myslí. Většinou jsou to jenom hovna, nad kterýma moc přemýšlím a říct mi "Ale vždyť to za to nestojí. Buď vklidu." je lék na veškeré trápení. To mi nikdo celý rok neříkal...spíš jen "Ježiši, ty zase brečíš? Si děláš prdel ne? S tímto táhni někam, já jdu na pivo.". Hmm, jakou holku si dosereš, s takovou pak chodíš.

Teď, co jsem s V., se divím sama sobě, jak dokážu některé emoce zvládat v relativním klidu. Jsem na něj nasraná, on si mě vyslechne, pokud udělal chybu, omluví se, pokud ne, vysvětlí, jak to přesně bylo. Vklidu a v pohodě. Když brečím, obejme mě a řekne mi, jak jsem krásná, i když brečím. Je to...porozumění? Je to...souznění? Všechno a nic. Je to láska. Emoce, ve které se vůbec nevyznám. Alespoň ne v takovém měřítku, jako je tohle. Už jsme spolu nějaký ten měsíc a počáteční "kouzlo" už tak nějak doznívá, ale ti motýlci v břiše zůstali.

Nejhorší na tom je, že pořád samu sebe přesvědčuju o tom, jak mě ten kluk nemůže vůbec chtít. A on zase přesvědčuje mě, jak mě miluje. A je to hezké. Jsem trochu skeptická, pořád mám v hlavě mé předchozí vztahy, ve kterých to ten chlap přestal zvládat a vycouval. Jsem totiž asi dost náročná holka na chození. Kdo by chtěl chodit s uzlíčkem nervů, hysterie a neštěstí?

Ale tak když už jsme u toho selfhejtu...tak s tím taky okamžitě přestaneme. Už dlouho jsem to neudělala, zopakuji si tohle cvičení znovu.

5 věcí, co je na tobě špatných:
Jsem hysterická.
Někdy až citově vydírám.
Jsem tvrdohlavá.
Jsem pomstychtivá.
Jsem povrchní.

5 věcí, co je na tobě dobrých:
Jsem docela chytrá, když se mi zachce.
Jsem kreativní.
Umím rozeznat dobrý zvuk, od špatného.
Pro druhého jsem schopná udělat víceméně vše, co je v mých aktuálních možnostech.
Umím skvělý cupcakes.

Co je na tomto cvičení nejhorší? Uvědomit si, jak je těžké vymyslet to dobré. Kdybych měla napsat deset věcí, prní sloupec je hotový raz dva, ale ten druhý? Vždyť i tak jsou to věcí, které jsem musela vymýšlet hrozně dlouho a nakonec to není ani zdaleka tak pozitivní, jako jsem si myslela. A vím, že to není o tom, že je na mně víc špatného, než dobrého...spíš člověk absolutně bez sebevědomí neumí ani přemýšlet o takových věcech.

Tak jo, budu si tohle cvičení dělat každej den...a se špatnýma věcma pracovat a s dobrýma...koneckonců taky.

Fakšit, vy mi čtete myšlenky

11. ledna 2016 v 22:52 | Circle
Kašlu na songy, teď k věci.

Jako v korzetu se cítím už tak rok. Od té doby, co jsem si tak nějak namluvila, že jsem tlustá. Má tehdejší spolubydlící tomu moc nepomohla, když se vychloubala, jak byla hubenější, když jsem si v zrcadle obdivovala docela kostroidní tělíčko.

Chvíli to bylo v pohodě, nějaký ten spek na břichu přibyl, XXS hadry mi začaly být malé a já začala být spokojená se svou postavou. Pak jsem byla na dvou tripech a bývalej mi řekl "fuj", když jsem byla zrovna ohnutá a na břichu se mi udělaly čtyři faldíky.

Od té doby zas...nejím. Nejhorší na tom je, že díky tomuhle jsem se odnaučila vnímat hlad, že hlad vnímám jako něco, co je tu každý den. A kdyby jen hlad. Čtyřikrát denně jít na záchod se sračkou? Jupí, hlavně, že jsem hubená.

Když se přežeru, mám co dělat, abych se nepoblila...problém je v tom, že se přežeru po porcích pro malé děti. Jídlo už díky tomu nechutná, jako dřív. I když vím, že mi to v té puse dělá dobře, pořád je jaksi...bez chuti a bez zápachu, i když je to indický jídlo, které jsem vždycky milovala.

Mám štěstí na V., je moc boží a pořád mě krmí a připomíná mi, abych jedla...jenže pak si člověk vzpomene, že má v ledničce jen párek a vajíčka, při tom jediné, po čem toužím, je ledový salát. Ještěže mu nelžu o svém nejezení. Jinak bych sama se sebou nemohla žít. Dost mi pomáhá, že není úplně pohublý a přesto je tou nejkrásnější lidskou bytostí na celé Zemi.

Tak snad...budu žrát. Držte mi palce.;)

Uf je to tu zas

11. ledna 2016 v 22:43 | Circle
Ten klip je pěkně nahovno teda...ale ten song je boží.

Zase mi to myslí ve smutnějších otáčkách, ale teď je to jiné. Vím moc dobře, že už to mám pevně ve svých rukou, jen to nezahodit. Už to není něco, v čem tápu a nevím, kam dál. Už vím jediné - dokončit, co jsem začala.

Jsem z toho smutná, opustit studentský život a začít se snažit vydělávat aspoň na základní věci. Budu teď péct muffiny každý týden, to jsou dvě kilča k dobru na účtu mojí oblíbené hospody. K práci budu semtam uklízet. Mohlo by to hodit tak 12k měsíčně a to už jde. 6k na nájem, 3k na jídlo, 3k na trávu, chlast a drogy. To by šlo ne?

Ty 3k bych si mohla nechat na splácení kreditky, ze které jsem zase začala čerpat. Ale to nevadí, já to snad nějak dám dohromady. Stačí jen abych se dala dohromady já a bude to v pořádku.

Let's do it! Ještěže mám toho V., který mě v tom dokonale podporuje. A jdeme dopředu!

Najednou je i ta blbá nálada světlejší, když se člověk má čeho chytit.

Jo...ve středu jdu na pohovor do docela fajnové firmy. Let's do it!!!

Nezapomenutelný Silvestr

3. ledna 2016 v 17:27 | Circle
Tohle jsem poslouchala na cestě z Prahy, kdy jsem ležela V. na klíně.

Pro popis Silvestra tu jen zkopíruji svou konverzaci s J. Už se mi to nechce psát podruhé, fakt to byla síla.

Nicméně jaké předsevzetí z toho plyne? Dávat pozor na drogy...