Ale přece jenom, nějaká ta "STOP" značka by se hodila ;)

19. července 2016 v 12:50 | Circle
Měla bych zase zajít zaskákat si do nějakýho zkurvenýho moshpitu. To bych ale nesměla vážit 5kg i s postelí.

Nikdy se nezastavit. No jasný, ono to tak možná platí v případě ušlechtilého cíle v podobě studování školy (která opravdu něco znamená, ne obor na fildě, se kterým budete tak maximálně smažit hranolky ;)), dobročinné činnosti, nebo co já vím...

Ale nikdy se nezastavit v případě holky, co by toužila profetovat všechny prachy světa, v případě holky, co by toužila si vrazit nůž přímo do srdce, neplatí to prostě v případě holky, která je tak v prdeli, jak to může jenom být.

Já se zastavila a jsem za to ráda. Bong už pro mě neexistuje, nezměrné chlastání a fetování taky ne (i když je fakt, že co jsem přestala hulit bongy, mám chuť se každej večer ožrat jak dobytek), hubnutí už jsem taky zastavila a celkově si teď užívám dva měsíce "STOP" značky.

Každý den v tomto týdnu budu vařit. Včera to byly těstoviny s tuňákem, dneska to bude chilli con carne a zítra brokolice, brambory a bešamel. Proč to tak řeším?

Minulý týden jsem se dvakrát posrala. Ne moc, ale bylo to tím, že jsem vůbec nežrala a střeva si řekly "Tak jako holka, co máme dělat, abychom ti řekly, že tohle není v pořádku?". Sorry za nechutnosti, ale přesně tohle je ukázka toho, proč by se nemělo začínat hubnout, když je ta holka naprosto v pořádku. Ukázka toho, proč by se té holce NIKDY nemělo říkat "Kdybys shodila tento špek, líbíš se klukům víc.".

Jenže ono to zastavení není jen o hubnutí, ale vůbec o přemýšlení nad jídlem víc, než by bylo nutné. Anorexie a bulimie je jen jedna stránka poruchy příjmu potravy. Bigorexie a ortorexie - to jsou pojmy, o kterých by se mělo mluvit. Ono sice na chvíli pomůže, když anorektička místo přehnaného hubnutí začne řešit fitko a nabírání svalové hmoty, ale pokud ta holka jí jen proteinové shaky a chodí do posilovny dvakrát denně a ještě před spaním si dá 100 sedůlehů a 100 kliků...to není dobře.

Předtím, než jsem Z. poznala, jsem měla pár keců proti mým špekům, ale většinou jsem si z toho dlala srandu a moc jsem to neřešila. "Holka, neměla bys jíst tolik ve fastfoodech, když máš na břiše takovej špek." a už to začalo.

Ona ta holka byla nemocná. Poznala jsem ji v době, kdy vyzvracela všechno, co snědla, aby byla hubená (aniž by jí docházelo, že je nejhezčí, když má pár kilo navíc a hlavně jí to všichni říkali). Jenže já jsem o tom nevěděla. Nic mi neřekla a jen jsem ji viděla, jak se přežírá. Kecy o tom, že má rychlé spalování? Teď vidím, jak moc velké kecy to byly. Dozvěděla jsem se to po roce, kdy mi o tom řekl náš společný kamarád, kterému se ožralá svěřila. "Já nechtěla, aby ti to ublížilo.". Holka, ublížilo mi hlavně to, že jsi mi o tom neřekla a já žila v představě, že pokud trochu zhubnu, budu moct žrát, co chci. No ona mi to takhle i řekla. Navrhovala mi různé diety, abych byla hubenější, jenže jí moc nedošlo, že nemůžu každý den žrát steaky. Že na to prostě nemám prachy. Tak on, nebudu jíst přílohy a budu jíst jen zeleninu a maso. Vzhledem k tomu, že jsem na maso neměla prachy, tak jsem žrala jen zeleninu a chlastala pivo. Naštěstí se mnou nebyla moc často, takže tyhle eskapády trvaly třeba týden a pak jsem žrala zase normálně.
Pak jsem s ní byla na fesťáku. Viděla kůži a začala dělat 100 sedůlehů a já na ni "Zoro, máš problém a takhle ten problém nevyřešíš. Pojď se nažrat, ser na cvičení.". Ne, dodělala 100 sedůlehů a pak ve stanu si dala dalších 100. S kecama "Promiň, já vím, že ti to musí hrozně ubližovat a nechci, aby jsi ten svůj špek dávala pryč.". Ona to asi myslela dobře, jenže když s touhle holkou začnete bydlet...
Bylo to pořád..."Podívej se na ten sval." přiběhla za mnou celá natěšená a já se jí zeptala "A co jsi jedla celý den?" a na to neodpověděla. Odpověděla na to jen ve chvíli, kdy věděla, že jsem ji viděla něco sníst. Jenže on hrneček nudlí na celý den není nic moc. Tak jsem si všimla, že jí pod posteli začínají přibývat proteinové shaky. Tak jsem se jí řekla "Z., víš, že tohle je jen doplněk stravy. Pojď, uvařila jsem kuře na paprice, pojď si dát aspoň to." a nedala.
A do toho valila do mě "Proč sis kupovala takové kalhoty, když ti z toho teče špek? Měla bys je vrátit!" joo, jeansy si vždycky kupuju menší, protože se do měsíce roztáhnou. A to věděla, nakupovala se mnou x-krát. "Víš, kdybys trochu zhubla, určitě se M. líbíš víc. Víš, kdybys začala cvičit..." a tak dále.

No a co já na to? Byla jsem do něj blázen a on...víceméně taky, jenže je to kluk nedospělý a nedošlo mu, že neůže okamžitě říct "Ne." a přitom si nechávat zadní vrátka. Tak jsem přestala jíst. Teda jedla jsem, müsli s mlíkem ráno, přes litr mlíka a večer tři piva. Nějak takhle to probíhalo měsíc.

A Z.? Nejdřív "Jé, tobě to sluší." a já si na to říkala "Nesluší, tohle je sebedestrukce holka.", ale nikdy jsem to neříkala nahlas. Chtěla jsem se zničit, chtěla jsem být kostra, ať vidí, co se mnou její kecy dělají. Začala jsem hubnout z pomsty. K ní i k němu. A bavilo mě to. Bavilo mě, když jsem se šla vyzvracet z hladu a oni to viděli. Bavilo mě, když jsem si obdivovala kosti v zrcadle, když byla Z. v pokoji. A co ona na to? "Já měla mezi stehnama 5 cm, tohle je ještě nic."

Jenže ta holka...neposlouchala. Nic, nikdy. Ona možná tak viděla, ale neslyšela nic. Kolikrát jsem jí chtěla říct, ať se odstěhuje, že ji v bytě nechci. A kolikrát jsem jí to taky řekla. Jenže ona to neslyšela, protože na druhý den přišla s čokoládou, nebo nějakou další věcí, co mi ani nechutná s tím, že to je v pohodě. V pohodě to ale nebylo nikdy. A já hulila a chlastala víc a víc. Bylo to jednodušší se s ní bavit, když jsem byla v piči. Bylo jednodušší její kecy přehulit a přechlastat. Protože pak jsem na to zapomněla taky. A ze zákeřné manipulátorky se opět stala rozkošná anime holčička. Jenže jsem se probudila a ta psychomaniakální svině tam byla zase. A já šla na balkon a dala si bong.

Bylo opravdu jednodušší ničit samu sebe, než ji zvládat. Protože pokud bych neničila samu sebe, ublížila bych jí. Jenže ne na psychice, ublížila bych jí fyzicky. A teď? Jediné, po čem toužím v jejím případě - vzít jí hlavu za vlasy a mlátit s ní tak dlouho, dokud jí nevypadají všechny zuby a pak ji nechat válet ve vlastní šťávě. Ráda bych jí odpustila, jenže...to prostě nejde. Vidím ji každý den v zrcadle, když skoro brečím, že mi jdou vidět kosti. Vidím ji každý den ve vzpomínkách na staré dobré časy, vidím ji totiž tak, že mi to všechno vzala.

A ano, vzala. Přesvědčila mě o tom, že moje kamarádky jsou krávy. Přesvědčila mě o tom, že kluci, co se mi líbí, že jsou škaredí. Přesvědčila mě o tom, že moje myšlenky jsou zcestné. Přesvědčila mě o tom, že se mám nenávidět. Protože ona nenáviděla celý svět.

Tohle je mít za kamarádku psychomaniakální svini.

A nikdy se nezastavte, když vám připadá, že je vaše kamarádka piča. Nikdy se nezastavte před myšlenkou, že tuhle osobu vyštípete ze svého života.

A nikdy se nezastavte v tom, dělat život svůj i život okolních lidí příjemný.

Jak zpívaj Midi Lidi: "Ať z naší duše je příjemný hotýlek, kam se dá někoho i zvát.".

A ne "Je třeba myslet pozitivně." v tomto případě neplatí. Člověk nemůže zatlačit slzy, když se tam derou už zasraný dva roky a když mi všichni říkali, ať je zatlačím. Člověk nemůže zatlačit svoje emoce, jen protože "By měl myslet pozitivně.". Člověk musí zůstat člověkem. Člověk se nesmí stát strojem na dobrou náladu. Protože smutek jde vidět, i když se usmíváte. Pusa se směje a oči pláčou. Pusa říká vtipy a oči by nejraději brečely celý celičký den.

Ne "Mysli pozitivně.", ne "Nikdy se nezastavit.", ale "Zastav se uprostřed lesa, nadechni se čerstvého vzduchu a vnímej tu krásu.", protože to je život. Protože ty nejlepší věci jsou zadarmo.

:)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama