Deep down in treble, deep up in bass

14. července 2016 v 16:24 | Circle
Tahle kapelka mě začala hodně bavit.

Zase se utápím. Sama v sobě. Co jsem udělala špatně a co udělali špatně jiní. Ono je fajn některé věci přehodnotit. Neházet vinu pouze na sebe, nebo jen na ostatní. Uznávat, že v minulosti jsem udělala chyby a že lidé v mé minulosti udělali chyby také.

Otázkou je, kteří lidé chtějí ty chyby napravit a kteří se z nich ani nepoučili. Chodila jsem s jedním klukem. Dojebal mě na první dobrou a já od té doby nevěděla, co dělat...nic mě nebavilo. Škola, kamarádi, chlast, ani ta tráva moc ne. Jenže kdyby tento kluk aspoň uznal svou chybu a přiznal si, že ve mě vybudil něco, co ve mě do té doby vůbec nebylo...to ne. O dva roky potom mi napíše, jak se chce zabít kvůli svojí ex. A já, po roce, mám chuť mu napsat, jak se chci zabít já. Ne kvůli ex, ne kvůli V., ale kvůli němu. Že to ještě pořád trvá a ať si to pěkně vyžere, jak dojebal holku, která mohla být i docela v pohodě.

Proč to těm lidem nedochází? Hlavně když mě vidí po nějaké době a lezou ze mě jen kosti a tvář vypadá, jako lebka. Kéžby to bylo těma drogama, samosebou, ty za to mohou taky. Jen ten pocit, že už mi nic nechutná, že už do sebe nejsem schopná nasoukat ani ty posraný lasagne, který jsem tak milovala. Že už nechci vypadat jako kost a kůže.

Já chci jíst. Já chci žít. Já chci tvořit.

Nejde to...dneska jsem dala dohromady jakýsicosi podkres. A nějak mi to nedává smysl. Nic mi nedává smysl. Mám tu před sebou svoje texty a nějak mi nedává smysl na těch písničkách pracovat. Mám tu barvy, mám tu možností, mám tu...všechno a já v ničem nevidím smysl. V čem vidím smysl? V ničem. Vztah s V. - to je asi tak jediné, co mě žene trochu dopředu. Jenže já vím, že jednoho dne příjde chvíle, kdy V. bude brečet nad mým vykrváceným tělem. Juchů...sebevražedný hovna...furt a neustále.

Soundtrack z Amélie tomu taky moc nepomáhá.

Jinak co to záhlaví? To jsem nakreslila já. Je to sice pěkně napiču, ale asi tak nějak se cítím.

Fuck it...třeba...nebo co? Nic...jen...možná si zajít do vinárny pro litr vína a ožrat se?

Možná si sežrat tu oranžovou tabletku, co tu mám?

Možná vyhulit všechnu trávu, co tu máme?

A nebo všechno dohromady...ať už nejsem.

Prosím! Já se nebojím umřít, já se bojím žít! Já se nebojím lidí, já se bojím sama sebe v jejich přítomnosti! Já se nebojím zvířat a dětí, já se bojím, že jim ublížím! Bojím se, že svým žitím ubližuji všem lidem v mém okolí.

Deep down in bass...deep down in treble...mol.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 18. července 2016 v 14:42 | Reagovat

Je třeba myslet trochu pozitivně ;-)

2 Circle Circle | 19. července 2016 v 12:00 | Reagovat

Je třeba ti nafackovat, protože přesně tyhle kecy mi strašlivě pomáhají. Sorry, ale to je stejný jak napsat člověku bez peněz, ať si koupí nový boty a bude mu líp.;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama