...jsem pořád sama.

30. července 2016 v 12:40 | Circle
Ale jistě, mám V., pár lidí, se kterýma se občas potkám, ale ve skutečnosti jsem pořád sama. Proč?

Jsem do zítra sama doma, jen s čičinkou, kterou jsme si ve středu přivezli (zlatíčko největší!). Říkala jsem si, že bych někoho pozvala, ale...není koho.

Asi bych se mohla pár lidem ozvat, ale vím moc dobře, že by nikdo nepřišel. I kdybych s těmi lidmi chtěla jít do hospody, tak by stejně nikdo nepřišel. Proč? Ne že mě lidé nemají rádi, ale jsem prostě divná. A s divnýma holkama nikdo nechce trávit čas. A tak se snažím vymyslet něco, co bych mohla dělat.

Jo, mám rozehranou hru (Wolf among us, docela pěkná telltale), ale...já bych chtěla mít alespoň jednoho človíčka, kterému bych mohla zavolat, ať se staví.

No ale stejně, člověk se staví a já budu furt vykládat o tom, jak jsem v piči. A nikdo ani nechápe proč...a já se nedivím, vždyť kdykoliv mluvím o svém životě, tak byl perfektní. Ale perfektní není nikdy nic a jak moc je něco perfektní, tak moc to může být nahovno.

Všichni to všechno myslí dobře, ale...do prdele, kecy typu "Vždyť jsi bývala tak veselá!"...no, veselá jsem byla, protože někdo měl zájem o to, aby se mnou vůbec byl. Kdykoliv jindy jsem jen uzlíček neštěstí a nervů.

Chci zemřít...jako vážně...nebaví mě žít, nebaví mě přežívat, nebaví mě nic.

Nechci už ani být...pro společnost toho moc nedělám a vlastně ani nechci...a práce? Ne, s tím na mě nechoďte. No oni se lidi snaží "Vždyť když budeš pracovat, tak na ty deprese po čase zapomeneš."...ehm, ne? Protože vždycky když někde pracuju, tak to musí být perfektní a já jsem dost neschopnej člověk na to, aby nebylo perfektního nic. Jasný, můžu se snažit v práci jako takové, ale nějaké mezilidské vztahy? Ne...nechci aby mě někdo rušil, aby mi někdo něco říkal, chci pracovat tak, jak uznám já za vhodné. A takovou piču fakt nejde zaměstnat.

"Je třeba myslet víc pozitivně!" - fuck it, kdykoliv se o to pokouším, tak mi hlava sama říká "Vidíš, vždyť ani to nedokážeš.".

Byla jsem piča, jsem piča a budu piča. Vím to, tak proč se mě někdo snaží přesvědčit o opaku?

Jo a včera jsem asi viděla Z. Není jediného člověka na Zemi, kterého bych nechtěla zneškodnit tak moc, jako právě ji. Měla jsem chuť jí zabodnout větev do oka, cokoliv, jen aby už vůbec nebyla. Fakt nechci žít na stejné planetě, jako tahle psychomaniakální svině. Opravdu ne...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 The Silent Brother The Silent Brother | E-mail | Web | 30. července 2016 v 12:46 | Reagovat

Nikdy nejsi sama. Pořád je tu někdo, kdo ti může podat ruku a zbavit tě pocitu samoty. :)

2 Circle Circle | 30. července 2016 v 13:02 | Reagovat

[1]: :) hmm...dobře, tak to řeknu jinak...rozhodně můžu zavolat mámě, nebo ségrám, které mi ale do pěti minut začnou nadávat, že jsem kráva, co si ty deprese způsobila sama...rozhodně můžu zavolat kámošům ze střední, kteří se sami nikdy neozvou a když se ozvu já, tak to ani není o tom, že by neměli čas, ale že lidi, co mají svých kámošů dost, nebudou ve svém volném čase trávit čas s holkou, která jen brečí, že je piča...rozhodně můžu zavolat novým kámošům, kteří mi jen řeknou, jak se tamta holka měla hůř, protože měla horší život...

opravdu, jsem sama...věř mi...

3 The Silent Brother The Silent Brother | E-mail | Web | 30. července 2016 v 15:04 | Reagovat

[2]: když si nenecháš pomoci a budeš kolem sebe pořád kopat, tak asi zůstaneš sama... potom si ale nestěžuj :)

4 noname noname | 30. července 2016 v 18:27 | Reagovat

Lidi často nechápou, co to deprese skutečně je. Myslí si, že je snadné se jí zbavit. Ale tak to není. Má máma vždycky říká, raduj se z maličkostí. Ale to nefunguje. Když má někdo deprese, má pocit, že se problému nemůže zbavit. Nic ho nebaví, má pocit, že lidé s ním neradi tráví čas a i oni sami nakonec ztratí chuť trávit s někým čas. Připadají si méněcenní a sami. Okolí možná příjde, že si pořád jen stěžují a nic proti tomu nedělají, ale ono je to fakt těžké. :(

5 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 30. července 2016 v 18:31 | Reagovat

Každý z nás se někdy cítil sám, i když to tak úplně nebyla pravda.
Už jen to, že máme rodinu...
Nesmíš se tím pocitům poddávat, přece nenecháš vyhrát ty parchanty v hlavě, co tě přesvědčují o opaku. Důležitý je přestat se distancovat (věř mi, moc dobře vím, o čem mluvím, byla jsem na základce outsiderem č. 1, což mě fakt za ty roky pořádně vyškolilo a posilnilo...) a snažit se seznámit s někým, kdo mi přijde zajímavý, chodit víc ven, protože když je člověk zavřenej doma, tím snadněji propadne depresi...

6 Circle Circle | 30. července 2016 v 19:06 | Reagovat

[3]: přečti si, co napsal/a noname...a pokud bys tohle někomu řekl osobně, někomu, kdo má dlouhodobé deprese...no moc bys mu nepomohl a v takové chvíli ti garantuju, že ten člověk ztratí veškerý naděje, protože "nestěžuj si, kdy si nenecháš pomoct pičo" ;)

[4]: díky, o tom přesně mluvím :)

[5]: dívej se, je mi už nějakých dvaadvacet...vyškolilo mě už hodně věcí, ale věř mi, někdy je mnohem lepší být zavřená doma, než aby se mi hysterák spustil na veřejnosti (už mě kvůli tomu jednou chtěli odvézt policajti)...není to jen o depresích, kdyby to byly "jen" deprese, tak by to bylo moc fajn :)

ale děkuji, že se mi snažíte pomoct, jen to moc nepadá na úrodnou půdu...

7 The Silent Brother The Silent Brother | E-mail | Web | 30. července 2016 v 19:22 | Reagovat

[6]: Nadávám ti snad do dámského přirození? Hele já měl taky depky a občas na mě taky ta smutná chvíle přijde, protože můj život taky není dvakrát veselý a mám velké problémy. Místy mě taky dohání minulost, ale nikdy by mě nenapadlo kolem sebe kopat. Pokaždé se chopím příležitosti si popovídat o něčem veselejším. Depky se nezbavíš, když se budeš izolovat a poslouchat smutné písničky, ale když budeš mezi lidmi, tím nemyslím cizími. Můžeš si psát i s námi blogery o čemkoli chceš, věř mi, že se ti uleví.  Když budeš hromádka neštěstí, co říká "nechtě mě být jsem totiž hysterka, co mluví sprostě", tak lidé se tě budou bát. :)

8 Circle Circle | 30. července 2016 v 21:11 | Reagovat

[7]: věř mi, není to tak jednoduché a moje deprese opravdu nejsou "jen" deprese z toho, že mě dohání minulost...jsou to deprese ze mě samotné...nejsem úplně normální a když říkám, že nejsem normální, tak to myslím vážně...

a jsem raději, když to o sobě říkám...z jednoho prostého důvodu - nikdy nevím, kdy mě ten záchvat chytne zase a v jaké intenzitě...někdy je to i docela roztomilé, někdy je to ale děsivý jako prase...a když o tom lidi ví, tak v případě nouze vědí přesně, co říct, abych se uklidnila, jinak ten záchvat trvá hodiny, někdy i dny, během kterých vůbec netuším, co dělám a většinou si ani přesně nepamatuji, co jsem lidem řekla a to...je docela blbý, protože to nejsou pěký věci

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama