Měňme prázdnotu v prostor

13. července 2016 v 12:27 | Circle
"Cause I'm loosing my sanity - override my memories."

Je fakt, že už to je nějak lepší...ale možná si to jenom říkám.

Minulé pondělí jsem měla takový hysterák, že mě V. zmlátil jako žito...jako fakt hodně, až jsem byla překvapená, že zrovna on je toho schopný. "Neměl jsem problémy s agresivitou, dokud jsme to nezačali vytahovat v sexu.". No jo...je fakt, že hodně věcí vyhrotím...a dost.

Nicméně jsem pak o dva dny později šla za kámošem a dala si speeda. No, neměla jsem to dělat.

Ale v sobotu jsem skončila s bongama. A je to lepší. Hlava přemýšlí i nad jinýma věcma, než za jak dlouho si dám další zkurvenej bong,

Ale abstinenční příznaky jsou kupodivu docela odporný. Nejím, nespím a zkrátka je to prostě divný.

Nicméně dostali jsme od našich 20 000 kč. Jen abych nemusela tak dva měsíce pracovat a spíš se nějak naučit chodit mezi lidi a skládat. Jenže mě nic nebaví. Nic se mi nechce dělat a cokoliv, co začnu, tak za chvíli vzdám, protože se mi to zdá logičtější, než trápit lidi tím, že to neumím. A je to tak se vším.

Prejže hraniční porucha? Ale asi ne tak moc...ale pak mi to došlo. Můj táta je totální sociopat, který by každého jenom organizoval (proč asi dělá na starý kolena zvukaře ;)) a moje máma má zas obsedantně kompulzivní poruchu. Oni to o sobě moc neví, ale jsou to fakt magoři. Jen na svoje magorství nemají moc času. Takže máma jen chodí po baráku a stěžuje si, že je všude bordel a táta zas každýmu říká, jak mají dělat něco jiného, protože tak budou lepší. Řeknu to takhle, pokud by na nás neměl tak zbytečný nároky, tak by moje nejstarší ségra neměla problémy s jídlem, s hulením, s kokainem a vlastně se vším. A jen na internetu hledá výmluvy. Její dcerka díky jejímu hulení v těhotenství chytla vyrážku a ona sama dostala těhotenskou cukrovku, protože "Já nemám problém, ale někdy zapomenu tři dny jíst.". Tomu se říká anorexie ty krávo. Anorektičky nemusí jen hubnout. Anorexie není o závislosti na hubnutí. Je to porucha příjmu potravy a pokud si po třech dnech neuvědomíš, že bys měla jíst, tak je někde problém.

"Každý si tohle musí vyřešit sám, podle mého názoru bys to měla udělat taky a nespoléhat na psycholožku.". Kéžbych na ni spoléhala. Minimálně ona by se cítila trochu jistější. Jenže to je to...člověk se nemůže vykecat do zdi, ta mu neodpoví. Člověk se nemůže vykecat ani s kámoši, protože většina lidí vůbec nechápe, když začnu mluvit o svojí hlavě. Po půl hodině vysvětlování, že je to prostě šílený, mi řeknou "Ty vole, fakt bych nechtěl mít tvoji hlavu.". A je to tak. Já ji taky nechci.

Tak co teď? Skládat...fakt chci skládat. Mám sedm písniček a z těch chci udělat něco dokonalého. Nebo nemusí to být ani dokonalé, hlavně aby si to někdo poslechl a pochopil. Což se asi nestane. Kdykoliv to někomu vysvětluji, málem se rozbrečím.

Musím to sepsat...celej ten zkurvenej příběh musím sepsat. Když ale já neumím psát. Jako vůbec.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama