A jako...

24. srpna 2016 v 8:57 | Circle
Po čundru s V. a dalšíma čtyřma lidma mi došlo jediné. Já opravdu mám lidi, kteří mě mají rádi a kterým se můžu ozvat, když chci s někým mluvit.

Jenže je neznám zas tak dlouho. Ale je fakt, že hospoda, ve které uklízím, mě sere víc a víc. Oproti hospodě, kterou vlastní náš kámoš, je to prostředí, kde se každý musí snažit, aby byl aspoň trochu cool. Moc tam neexistuje být awkward a člověk musí zvládat chlast, protože jinak cool není. Nějak mi to tam nesedí.

Už z důvodu, že si ti lidé neuvědomili, jak moc jsem se změnila. Vůbec jim nedošlo, že moje dřívější hysterie postupně mizí. Takže pochopitelně když mi to nevědomky připomenou, začíná to zase odznova.

Ráda bych tam pracovala, ta práce jako taková mě baví...ale nebaví mě ten fakt, že když odejdu od baru, tak...chvíle ticha...a pak slyším jen věci, co by klidně mohly sedět na mě.

Do piči, tak když už, tak do očí ne?

Nebo to tak není? Nebo to je jen a pouze moje představa?

Mám se jich zeptat: "Co máte se mnou kurva za problém?"? Nebo to nechat být?

Nicméně ta druhá hospoda - to je místečko, kam se můžu schoulit do klubíčka, úplně totálně v piči a nikdo na to nic neřekne. Lidem je tam člověk víceméně ukradený, takže se nemusí bát, že si o něm budou myslet něco špatného. Člověk tam může dojít, pustit si nějakou divnopísničku a ožrat se jak hovado (v tom lepším případě).

Je to opravdu jen a jen lepší. A fakt se mi svět začíná líbit.

No...ještě by to chtělo pořádnou práci, ať furt nemusím uklízet (nebo alespoň uklízet někde jinde).

A pak, jednoho krásného dne, dojdu z práce, klidně unavená jak pes, ale s tím, že si můžu dovolit všechno, co chci (a že to jsou teď v podstatě jen hadry ze sekáče), s tím, že se nemusím pořád finančně spoléhat na V., s tím, že...budu vědět, že všechno, co mám, jsem si zasloužila prací.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama