Co zmůže jeden jediný pohled?

14. září 2016 v 19:04 | Circle
Dnes jsem měla ze sebe moc dobrý pocit. Začalo to, když jsem si udělala dva malé drdůlky na hlavě. S těmi zelenomodrými vlasy to vypadalo fakt krutě. Pak mi V. napsal, že půjdeme ven s jeho kamarády. A já byla ráda, že se budu moct ukázat. Takovýto: "Pojď všem ukázat, jaká jsi krásná holčička!".

Tak jsem si k tomu vzala tričko Rolling Stones, legíny s kohoutím vzorem, džínové kraťásky, ponkáčskej pásek a co tomu chybělo...no cat-eye linky. Tak jsem si je udělala a podívala se na sebe do zrcadla. A cítila jsem se konečně jako já. To moc často nebývá.

Pak přišel V. a hodil pohled. Takovýten pohled, kdy z celého štěstí se stane jedna obrovská mýlka. "Vypadáš jako úplně jinej člověk." řekl. To tomu dodalo korunu.

A já začala ječet, že nikam nejdu. Převlékla jsem se do pyžama, odlíčila si oči, rozpustila si vlasy, schovala se pod peřinu a začala brečet.

Tohle zmůže jeden jediný pohled.

Přehnaná reakce?

Ano.

Oprávněná?

Nevím.

Mohla jsem se na to vysrat a jít?

Ano.

Jenomže kdykoliv se oblíkám, vždycky myslím na to, co by se líbilo jemu. Protože kdykoliv si dám něco jiného, hodí ten svůj pohled a já si na sebe zase dám něco úplně jinýho. Pak se podívám do zrcadla, sarkasticky zvednu palec a jdu.

A sere mě to. Sere mě, že kvůli celýmu okolí musím hodit do prdele celej můj rockabilly vzhled a být "víla". Tak se to přece všem v okolí líbí. Tak přece "zářím". Nezářím. Spíš dohasínám. Jenže všichni vidí jen ty jiskřičky, které jdou z dohořívajícího ohniště a vůbec nevnímají, že by mohli přiložit. Nemusí moc, stačí jedno malé polínko...

Já chci být já.

Proč to nechtějí i ostatní?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama