Už ne!

8. září 2016 v 12:20 | Circle
Dříve to bývalo mnohem horší. Víceméně každý den jsem se musela přesvědčovat o tom, že se nemusím zabíjet, že to bude lepší, že mě V. miluje a že si lidi ze mě nedělají prdel. I teď to tak částečně je, jen je intenzita mnohem menší a vždycky se stačí klidně i podívat do jiného rohu místnosti a krize je zažehnána.

Těch myšlenek bývalo více. S některými jsem se naučila žít a prostě se smířila s tím, že jsem asi trochu blázínek, možná sadista skříženej s masochistou, možná trochu jiná než ostatní...a jakmile jsem se smířila s tím, jaká jsem, strach z vlastních myšlenek opadnul.

Není třeba ztrácet naději, jen hledat způsoby, které ti pomůžou. Já třeba skončila s bongy a ačkoliv si tu divnotrubku jednou za čas dám, stejně je to lepší - neutápět si hlavu v permanentním smogu. Dokonce i brka omezuji. Už ani moc nemyslím na to, že se hned po probuzení zhulím. Už moc nemyslím na to, že se zhulím přes den. Spíš myslím na to, co chci za ten den udělat a brko přijde až za odměnu.

No...V. mi to teď trochu kazí. Má to dost složité v práci, tak řekl, že omezování hulení necháme na trochu klidnější období. A s tím já souhlasím. Přece jenom nechci doma vystresovaného chlapa. Nicméně už to není tak, že V. by došel domů a já mu hned řekla "Pojďme na terasu na brko!". Už to není tak, že sotva dohulíme jedno, už bych chtěla další.

Ale dost už o hulení. Důležité je, že myslím na budoucnost. Reálně. To je totiž nejdůležitější. Jistěže bych chtěla být princezna na obláčku, co se prohání s jednorožci. Jistěže bych chtěla žít v divočině s šelmami. Jistěže bych chtěla hodinky s vodotryskem a podobný pičoviny...

Teď se ale soustředím na to, abych si udělala zvukařský kurz, našla si další kurz, co se k tomu bude hodit a skrz který si mohu sehnat i trochu lépe placenou práci (třeba svářeč hliníkových konstrukcí)...a třeba jednoho dne se odstěhovat do zahraničí. A nebo tu zůstat, kdoví.:)

Napravit si vztahy s rodiči, se ségrama, chodit trochu mezi lidi a hlavně se mít ráda...a třeba i dopsat do scifíčko.:) Tohle jsou konkrétní myšlenky, kterýma se zabývám. Nemám z nich strach, spíš naopak. Mám ze sebe radost. Každým dnem čím dál víc.

A i když mám teď nos plnej soplů a hlava mě bolí jako střep, stejně myslím pořád jen na to, jak jsem šťastnější a šťastnější.

A to stačilo se odprostit od pičovin.

NASRAT na argumenty! NASRAT na hádky! NASRAT na pohrdání!

Opravdu stačí jen a pouze milovat samu sebe a láska k okolí příjde sama.

Strach nemám. Mám radost.

Chceš to tak mít taky?

:)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama