Hikikomori

12. října 2016 v 16:55 | Circle
Nevím, jestli někomu něco říká Farma v Jeskyni, ale tohle uskupení dalo dohromady inscenaci, jenž spojuje fyzické divadlo a dokument. Jeho název je Održení. V tomto představení se věnují fenoménu hikikomori - kdy se lidé schovávají před světem.

Někteří lidé to žene až do extrému, kdy nemohou vyjít z ložnice, potřebu vykonávají do láhví a jsou schopní v takovém stavu zůstat měsíce, klidně i roky.

Osobně jsem se s tímto odtržením setkala (ne v takovém extrému, jak popisuji výše). Všichni vám v takové situaci řeknou "Musíš chodit víc ven! Potkávat nové lidi!", jenže jim nedojde, že to člověka jen vyděsí. Potkávat nové lidi - brr. Nejde o nenávist k lidem, ale o to, že člověk nemůže být sám sebou. Musí neustále hrát nějaké divadýlko, aby toho nebylo moc.

Třeba já - nejraději bych šla po ulici a zpívala si. Jenže když neznám slova, tak mňoukám a někdy se vykašlu i na známou melodii a jen tak si mňoukám hovínka. Nebo se ráda ptám. Odkud lidi jsou, co dělají, proč to dělají a tak dále. Jenže lidé to nemají rádi.
Nebo mluvím o sobě. To taky lidi nemají rádi.
Nebo mluvím o někom jiném. To taky lidi nemají rádi.
A v takové chvíli si říkám - o čem se ti lidi baví?

Tak zkouším. Zvučení, zpěv, cokoliv. Jenže lidé pochybují, že něco takového vůbec umím.
Vědomosti. To pak lidi sere, že je "poučuju" (spíš chci upozornit na to, že to, o čem oni mluví, má původ úplně jinde).

O čem se lidé baví? Jak se lidé baví?

Nevím. A vždy, když se zúčastním nějaké konverzace, tak pak mluvit přestávám. Protože lidi neragují. Nebo když reagují, tak se mají tendence hádat. A já pak taky.

A brečím.

A snažím se.

FAKT SE SNAŽÍM!

A okolí mi to neulehčuje. Všichni mají plnou prdel osvědčených rad, jenže ti lidé, co nejvíc radí, vůbec neví, o čem mluvím. Ti lidé nikdy nebyli v jednom pokoji dva měsíce v kuse. Ti lidé si nikdy nekladli otázku "Má mě ten člověk vůbec rád? Neotravuju ho už jen svou přítomností?".

"Neboj se být svůj." - bojím. A hodně. Protože vždycky když jsem svá, tak se mi to nevyplácí. Ale vždycky když předstírám, okolí má o mou osobu obrovský zájem.

A brečím.

A...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Univer Univer | Web | 19. října 2016 v 17:13 | Reagovat

Ta přetvářka ve společnosti mě taky dost štve... ale ještě víc mě štve, že mám ve společnosti tolik zábran a když už se někomu trošku otevřu, tak ten člověk začne zdrhat... :D Jo, něčím lidi děsím, ale to se mi trošku i líbí. Nejlepší je prostě brát břemeno jako dar.

2 Circle Circle | Web | 20. října 2016 v 10:22 | Reagovat

[1]: přesně jak říkáš :D takovýto když sedíš s nějakým človíčkem v hospodě, všechno v pohodě a pak jen vidíš ten vyděšený výraz :D dar to je, to rozhodně :) díky tomuto břemenu jsem našla hodně známých, co mě taky někdy dokážou patřičně vyděsit :D jen mezi ty známé chodit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama