Jedno jediný světýlko

6. října 2016 v 14:39 | Circle
Znáte ten pocit, kdy nevíte, jak se cítíte? Znáte ten pocit lhostejnosti a zároveň ochoty pomoci? Znáte tu totální rozpolcenost, kdy každých pět minut si řeknete stejnou frázi v úplně jiné verzi? Znáte ten pocit, když se vás někdo dotkne a vy ucuknete? Znáte ten pocit, kdy si z vás někdo dělá jen nevinnou srandu a vy si u toho začnete vyčítat celý život?

Já ano. Řekli mi, že prý je to hraniční porucha osobnosti. Četla jsem si o tom x-krát. Mluvila jsem o tom s člověkem, co 4 roky žil s hraničářskou. Mluvila jsem s hraničářem. Mluvila jsem s lidmi, co léčí hraničáře. A vím o tom něco? Ne. Jen tupě kývu, že takhle přesně to je. Že se člověk bojí, o sebe i o ostatní. Že člověk nechápe, že lidé kolem něj nemají jen postranní úmysly. Že člověk nevěří ani svým milovaným.

Víceméně každý den se V. ptám "Jak je možné, že mě miluješ? Já to nechápu, jak můžeš milovat takovou píču.". Většinou mi do pěti minut dojde, že to jsou jen moje selfhejty.

Každou jednotlivost si beru osobně. Když někdo nemá na mě čas, beru to tak, že se vymlouvá a že mě ve skutečnosti vidět nechce.

A potom strávím delý den brečením do polštáře, protože jsem předvědčená o tom, že mě nechce vidět vůbec nikdo.

Jenže ono to tak není. Lidi se mě ptají "Jaktože jsi s náma nebyla tam a tam?" a já jen ztuhnu a vzpomenu si, jak jsem nešla, protože "Proč já bych chodila mezi lidi, co mě nenávidí?".

Je to doslovný život ve tmě. Kdy člověk nevidí nic jiného, než svoje vlastní myšlenky. Je těžké jim nevěřit, vždyť všichni okolo svět vidí takový, jaký je, nebo to alespoň tvrdí.

Nejhorší na tom je, že si člověk ani tou diagnózou nemůže být jistý. Není na to žádný test, není na to léčba a je to obecně tak abstraktní pojem, že si ani holka, co dva roky strávila na psychině, není jistá, že je hraničářka (i když to dostala černý na bilým).

Pak se člověk dočte, že v USA je takhle diagnostikovaný každý druhý, jen aby jim psychiatři mohli napsat prášky.

Pak se člověk dočte, že žádná porucha osobnosti neexistuje.

A já...jen toužím po tom, abych měla jeden jediný stabilní bod. Abych viděla jedno jediný světýlko.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ortie Ortie | Web | 6. října 2016 v 18:05 | Reagovat

Hezky napsaný článek. Je těžké popisovat také věci, ponořit se do nich a vysvětlit je, myslím, že dokonale pochopit je zhola nemožné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama