Ranní přemýšlení

23. listopadu 2016 v 11:40 | Circle
Pořád přemýšlím o tom, co dělat, aby mi bylo nějak líp. Co dneska?

Měla bych jít pro baterku do telefonu (snad budu mít telefon, se kterým nebudu muset čekat 5 minut, než se vytočí hovor) a případně i uklidit.

Takže první věc - snídaně.

Hmm...ono to je všechno vlastně hrozně jednoduchý...kdyby se mi ale VŮBEC něco chtělo dělat.

Dnes ráno za mnou přišla Dorinka a mazlila se se mnou. Nechala se hladit od brady po bříšku až po zadní nožky, pěkně se natáhla a vrněla.

Ale předtím se mi zdál sen.

Uklízela jsem, jenže jsem byla totálně mimo. Takže jsem sice zametla, ale neumyla jsem hajzly a nevytřela podlahu. To nikomu nevadilo, židle za mě sundali a já dál krájela lidský maso a tvařůžky. Pak se otevřelo a já ještě neměla všechno uklizený a byla jsem z toho vážně nervózní.

Pak došla A. - kamarádka z dětství a totálně jsme se pohádaly. Nevím o čem, ale hádka byla obrovská. Pak to nějak ustalo a já ji plácala přes zadek, zatímco se nahýbala přes bar. A já pila pivo a hulila.

Sny jsou divný...a poslední dobou megadivný. Fakt bych si měla udělat ten lapač snů. Třeba se mi budou zdát alespoň trochu normálnější sny.

A jinak? Divný...divný...všechno divný.

Jako kdybych tady ani neměla být. Jako kdybych patřila úplně na jinou planetu.

Alespoň jsem došla na to, jaký lidi v životě chci a jaký ne. A zbylo jich vážně málo. Což mi moc nevadí.

Jen...jak to udělat? Jak se zbavit lidí, co mě táhnou ke dnu jen při vzpomínce na ně? A je třeba se jich zbavovat? Nebylo by lepší prostě jen přerušit kontakt? Asi jo...

A co je to za lidi? Lidi, které jsem měla za kámoše. Jenže postupem času mi docházelo, že jim jsem jedno. Jsou tak zahledění sami do sebe a do svého okruhu známých, že se mi ani neozvou, i když já se jim ozývám víc, než dost. Lidi, kteří dělají jednu chybu za druhou, berou své názory jako fakt a strašně rádi se hádají. Lidi, kteří jsou tak namyšlení na svou inteligenci, že jim nedochází, že právě tato arogance je sižuje natolik, že člověk i začne pochybovat o jejich vědomostech. Lidi, kteří se nechají ovlivnit jejich kamarády, aňžto by si uvědomili, jak moc se jejich kamarádi mýli. Lidi, co nemají vlastní hlavu. Lidi, co se zasekli v jednom kolečku a odmítají jít ven - přece tohle je ta cesta, kterou oni chtějí a přitom si neustále stěžují na své deprese a sračky. Lidi, kteří vám shodí veškerý okruh vašich známých, jen aby vám dokázali jejich neotřesitelnou pravdu. Lidi, kteří vám slibovali hory doly, ale nic z toho neudělali (a šlo opravdu jen o maličkosti). Lidi, kteří si prostě neuvědomí vlastní chybu, i kdyby je na ni upozorňoval celý svět. Další Z. v životě nechci.

Chci kolem sebe lidi, kterým je jedno, co dělám, nebo nedělám. Hlavně že spolu dokážeme žít v pohodě a míru. Lidi, se kterými si můžu popovídat o vlastních názorech, aniž by mě za to kamenovali. Jistě, najdou se neshody, ale víme moc dobře, že jde o názory, ne o fakta. Lidi, kteří jsou vlastně úplně stejní a přesto jiní. Lidi, ve kterých vidím nějaký vývoj a náhled do budoucna. Lidi, ve kterých vidím štěstí, protože oni za štěstím chtějí jít, ne za jeho iluzí.

A já doufám, že se zbavím vlastností, které jsem nabrala ze vztahů se samolibými kretény. Doufám, že se postavím na nohy bez berliček. Doufám, že to budu já...

Jsem to já...

A mám se ráda...doufám, že budu schopná sebelásky.

A teď alou se nasnídat a do toho obchoďáku!

Mňau.:3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama