Fakt už je to všem jedno?

21. června 2017 v 14:37 | Circle

Opravdu ne. Nenechám si vzít svůj hudební vkus. Lidi říkají o mém vkusu ledacos. Taková nejčastější hláška "Nejseš nějak moc emo?".

Většinou, když něco pustím, tak to lidi ani nechtějí poslouchat, i když je to dost podobný žánr, co se poslouchal doposud. Řekněte mi, co je špatného na tom pustit Queens of the Stone Age, potom, co se poslouchala hodiny Nirvana. V mém okruhu přátel mi chybí lidé, co si vzájemně pouští oblíbené songy. Ne jenom pitomý podkres z mobilu. To mě nebaví.

Kde jsou ty časy, kdy jsme si s A. pouštěly My Chemical Romance a skákaly po pokoji a vyřvávaly jejich texty na celé kolo? Kde jsou ty časy, kdy jsem se s lidma dokázala hodiny a hodiny bavit o dokonalosti riffů System of a Down? Kde jsou ty časy, kdy jsem se s lidma hádala, kdo je lepší, jestli The Rolling Stones, nebo The Beatles (já byla vždycky někde mezi)? Kde jsou ty časy, kdy se pustil song a jen tak se poslouchalo a občas se řeklo "Tato část je boží!"?

Lidé zkrátka neumějí jen poslouchat hudbu. A to si já nenechám vzít. Nenechám si vzít chvíle, kdy si užívám song a nechám se jím unášet. Nenechám si vzít svůj hudební vkus, jen protože rock už nefrčí. Nenechám si vzít své oblíbené chvíle jen protože někdo říká, že poslouchám sračky (obvykle to říkají lidi, co v hledání hudby dál než na Evropu 2 nedošli).

Nenechám si tohle všechno vzít, jen protože rock není dostatečně "povznášející". Nenechám si to vzít, jen protože je rock moc repetitivní (kurva a psytrance je co?). Nenechám si do toho kecat. Obzvlášť když vidím, že za hudbou vidím něco jiného, než něco, co jde jedním uchem dovnitř a druhým ven. Že za hudbou vidím celou škálu emocí, kterou musela kapela cítit (co se týče producentů, tam jsem k emocím dost skeptická...než se složí elektronická skladba, trvá to dlouhou dobu a člověk zkrátka není schopný žít celého půl roku v jedné emoci, jen kvůli tracku). Že za hudbou vnímám příběh, který je součástí každého z nás. Že jako jedna z mála lidí jsem ochotná číst texty a pořádně se nad nimi zamyslet.

Znám dost lidí, co tvrdě odmítá populární a rockovou hudbu, protože je to "moc manstream". Kurnik, mě nezajímá, co koho zajímá. Mě zajímá to, co mě dokáže unést někam pryč. Neposlouchám hudbu kvůli svému pocitu nadřazenosti. Když řeknu, že se mi líbí Britney Spears, lidi se o tom ani nechtějí bavit. Vůbec jim totiž nedochází, že celá Britney je dílo talentovaných producentů, kteří vědí moc dobře, co dělají. A nechtějí, aby jim to došlo. Mají pop ve škatulce "fuj" a nějaké zamyšlení se nad faktem, že jakoukoliv populární písničku, když přehrajete do jiného žánru, vznikne vám něco neuvěřitelného (srovnejte si Toxic od Britney a od Yael Naim) právě díky tomu, že se někdo snažil, aby to bylo perfektní. Pop je poplatný době. A právě proto jsem spíš rocková dívka.

Rock se totiž neřídí tím, co je módní a co ne. Rock prostě jde a buď někdo svou tvorbou vytvoří úplně nový žánr a nebo se uchytí v žánru, který dávno existuje a dá do toho něco, co přísluší jen a pouze jemu.

Miluji svůj hudební vkus a mrzí mě, že jsem neuvěřitelně limitovaná svými emocemi a náladami. Je opravdu málo věcí, které dokážu poslouchat, aniž bych z toho měla nepříjemný pocit. Co se týče Queens of the Stone Age, to je snad jediná kapela, která ve mě dokáže probudit neuvěřitelnou energii a sebevědomí (joo, ale některé songy od nich mě doslova drtí).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 D D | Web | 21. června 2017 v 15:07 | Reagovat

Mně pohled na hudbu zkazila učitelka na základní škole, takže jsem písničky začal poslouchat až někdy v patnácti šestnácti letech. Dneska si vytáhnu gramofon, dám na něj desku, zavřu oči a relaxuji. Poslouchám, co se mi líbí, skákat do výšky kvůli tomu nepotřebuji a ani k tomu nepotřebuji cizí lidi.

2 Eliss Eliss | Web | 21. června 2017 v 17:58 | Reagovat

Souhlasím, nenech si vzít svůj hudební vkus a buď na něj hrdá!! :-)

3 Circle Circle | 22. června 2017 v 8:26 | Reagovat

[1]: Já jsem měla právě to štěstí, že jsem hudbu poslouchala už odmalička, naši a ségry pořád něco pouštěli a tak to u nás doma buď hrály filmy z kazet a nebo písničky z CéDéček.:) Na gramofon jsem nesměla sahat, tak ten si u našich užívám až od nějakých 15, ale toužím po něm...a ani ne tak kvůli vintage zvuku, ale kvůli kvalitě záznamu a praktické nezničitelnosti desek (pokud se k nim člověk nechová jak prase).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama