Setrvačnost před bednama

12. června 2017 v 16:19 | Circle
Cítím bassy v hrudi a ve vlasech vítr. Oči mi tikají po dekoracích a řeknu si už poněkolikáté "Nikdo se na tebe nedívá, nikdo se ti nesměje, měj to zkrátka v piči.", následně se tělem rozleje neuvěřitelná spokojenost a najednou tančím, jako kdyby se na mě nikdo nedíval, ani já.

Nohy se zmítají v podivné rychlosti. Přecejen, 160 BPM je 160 BPM. Ruce tahají neviditelné nitky, které mi podávají středové reproduktory.

Jsem to já. Jen a pouze já a nikdo jiný, ačkoliv se tam ozývá mně dost znáý hlásek: "Pusť mě ven, já chci také tančit.". Ignoruji ho. Proč se taky zabývat někým, kdo se se mnou odmítá domluvit a jen mě svým ukvapeným chováním trápí.

Nastává doba darkpsy. Kvílení a šaškovské řechtání. Začínám se bát a ten hlásek začíná být strašidelnější. Jdu k V., zatahám ho za rukáv a řeknu: "Nechceš jít se mnou na pivo, nebo na chillout?", "Ale já bych chtěl být ještě na stagi.", "Mně už to tady začíná být krapet nepříjemné.", "Ok, jdem na pivo a dáme brko, co ty na to?", "Jo, to by šlo.". Hlas ustal a já si užívám společnost mého milovaného.

Dáme si pivo a brko, přidají se k nám další lidé a chvíli si jen tak povídáme. Hlásek najednou nejde slyšet a já cítím, že jsem neuvěřitelně ráda. Směju se, ačkoliv nevím čemu a jestli je to vhodné. U stolu se ale nikdo nechce bavit o smutných věcech. Takové věci se na psytrance neprobírají a když už, tak někde opodál a celou dobu si z toho děláme srandu - pro odlehčení situace.

Jdeme na parket. Chvíli tančíme polku, chvíli se jen tak objímáme a chvíli si tančíme jen sami pro sebe. Psytrancový vztah je úžasný, má vás co spojit, když občas zapochybujete.

A takové cykly probíhají až do rána, kdy nohy tančí už jen ze setrvačnosti. K papíru si dáte trochu MDMA na malíček a tančíte dál. Hlásek je ale trochu markantnější. "Podívej se na sebe, jak jsi sjetá. Vidíš ty lidi kolem? Všichni se ti smějí, protože vypadáš jak největší feťák široko daleko." v tu chvíli se podívám kolem sebe. Na zemi se válí týpek, který se mazlí se svými dredy. O metr dál tančí (spíš letí) známý, který vypadá, jako kdyby si dal mix několika drog. Takyžejo. "Ty krávo, co to meleš, vždyť jsem na fesťáku, tady si to můžu dovolit." řeknu hlásku a ten na chvíli zmlkne.

Tančím dál, dokud eMko nevyprchá. Moje nohy už začínají nestíhat a já už se jen tak kolíbám. "V., nepůjdeme si lehnout?", "Jo, mohli bysme.", tak jdeme do stanu, kde zjišťujeme, že už je poledne. Na chvíli usneme, vzbudíme se, najíme se a tančíme dál.

Tohle není jen protančená noc. To je protančený víkend, po kterém cítím, že nohy jsou o něco silnější a má mysl rovněž.

Miluji to. Ne kvůli drogám, ale kvůli tomu jedinečnému pocitu sounáležitosti se všemi a vším okolo. Usměješ se na někoho, on se usměje zpátky. A když spolu mluvíte, tak zjstíte, že se na sebe usmíváte už několikátou akci a teprve teď zjišťujete, kdo vlastně jste.

Nevím, kolik pochvalných článků na tuhle subkulturu ještě napíšu. Asi dost, ale mně to nevadí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama